Neoklasicismus
Neoklasicmus
Jedná se o umělecký směr třetí vlny klasicismu, což znamená návrat ke klasické řecké nebo římské architektuře. U nás se objevuje zhruba v polovině 19. století a často jej můžeme spatřit jako dekorativní sloh veřejných či městských obytných budov.
V Německu se však objevuje již koncem 18. Století a je ovlivněn především francouzskými a anglickými mistry. Nejznámější osobností této doby byl David Roetgen, který se proslavil především založením speciální marketerie. Barvil jednotlivě kousky dřeva, které potom vložil do dýhy a vytvářely tak dojem malby. Upustil tak od složitého kování do různých tvarů a zaměřil se na jednoduché umělecky propracované kusy, které nechal inspirovat antickou strukturou tvarem.
David Roetgen se soustředil na dosti složitá mechanická zařízení u nábytku, které tvořil hlavně pro pařížské, ruské a berlínské zákazníky. Spolu s ním pracovali ještě například Friedrich Wilhelm von Erdmannsdorff nebo Johann Christian Fiedler.
Nejoblíbenější typem dřeva v tomto období bylo v Německu dřevo saténové, březové a javorové. Velmi často se také experimentovalo s použité kovu zalitého do dřeva.
Co se týče Holandska, zde byli obyvatelé k tomuto slohu spíše zdrženliví a nábytek se zdobil pouze základními motivy antiky a to jen na starší formy nábytku. To švédští sousedé se silně nechali inspirovat Francií a jejich nejvýznamnější tvůrce Georg Haupt pobýval léta v Paříži.
Klasicismus si našel cestu i do ruských paláců carevny Kateřiny Veliké, která zaměstnávala umělce z Francie, netrvalo tomu však dlouho a i v Rusku se truhláři naučili vyrábět nábytek vysoké kvality s použitím malachitu a slonoviny.
Nábytek plný nápadů toho času vznikal v Rakousku. V roce 1815 totiž ovládá Rakousko umělecký styl nazývaný Biedermeier, který získal svůj název podle dvou kreslených postaviček „měšťáků“. Tento směr v sobě křížil anglický a francouzský empír. To znamená, že byl vysoce elegantní a střídmý. Mezi často používanými materiály řadíme dřevo z břízy, javoru a ovocných stromů. Není výjimkou ani dřevo z exotického mahagonu, který byl zdoben například ebenem nebo černou malbou. Zakladatelem tohoto směru v Rakousku byl umělec Joseph Danhauser, který navrhoval nábytek hlavně pro potřeby vznikající buržoazie.
Základním rozdílem tohoto směru oproti baroku a rokoku je jeho jednoduchost. Navrací se k prvkům antiky a renesance a zdůrazňuje lidský rozum, který bývá velmi často doprovázen lidskou úvahou.
Pro více informací na téma Středověký nábytek vyzkoušejte: