Secese
Koncem 19. století spatřuje světlo světa jeden z velkých stylů – secese. Umělecký sloh, který se rozšiřuje doslova rychlostí blesku a to po celé Evropě i Spojených státech amerických. Okamžik, kdy dosáhl svého vrcholu, se datuje k roku 1900 na světové výstavě v Paříži.
Své úspěchy si však užívá pouze krátce, jelikož už na počátku nového století upadá a později s první světovou válkou zcela zaniká. Znovuzrození zažívá až v šedesátých letech dvacátého století.
Srdcem výroby a zrodu secesního nábytku se stalo francouzské město Nancy. Nábytek je zde inspirován přírodou a používáním tradičních forem výroby a technik. Vzorem a symbolem nábytku jsou květiny a hmyz. Za nejhojněji se vyskytující hmyz na secesním nábytku je považována vážka. A to pro její tvar i tělo.
Velice oblíbenými úpravami dřeva bylo totiž dýhování, marketerie a zlacené reliéfy, připomínající vážku. Jednalo se o úpravy netradiční a zmodernizované. Využívala se obrovská škála dřev zachycující nové poznatky z krajin a romantických veršů.
Typickým rysem secesního nábytku bylo zdobení různými typy postav. Ať už se jednalo o nahé postavy žen, jimž dělala společnost zvířata, nebo se pouze zdobil nábytek zvířecími postavami s různým symbolickým významem.
Proto je také často pojem a umění secese zaměňováno s názvem symbolismus, který má za následek velké přemýšlení o jednotlivých kusech nábytku – to jak a proč byl zrovna tento nábytek vyroben?
Secese není slohem vycházející pouze z Paříže, ale zapustila kořeny i v Itálii, kde vznikly současně dva naprosto odlišné stylistické proudy. První secesní proud se vyznačoval extrémně květinovým sochařským stylem a ten druhý proud byl vysoce inspirován exotikou. Konkrétně se tento směr inspiroval severní Afrikou a Blízkým východem, který využívá své standardní techniky výroby.
Ať už mluvíme o italském či francouzském secesním nábytku, oba dva typy se vyznačují silným a bohatým zdobením, které je charakteristické svou vysokou technickou kvalitou.
Pro více informací na téma Nábytek ve 20. století vyzkoušejte: